Nedávno se fanoušci dozvěděli zprávu o přestupu Roberta Vágnera. Český útočník, který v červenobílém dresu působil několik let, změnil úspěšné hostování v maďarské Ujpesti na přestup a upsal se budapešťskému klubu na tři roky. S naším bývalým hráčem jsme si telefonovali o uplynulém víkendu. Ze začátku to nebylo snadné, Robert nebyl moc důvěřivý. „To je nějaká bouda, není to Adam Petrouš?“ reagoval na dotaz, zda by poskytl rozhovor pro slávistický web. Nakonec se však rozmluvil a podělil se se zážitky nejen ze svého zahraničního angažmá.

Jak došlo k podepsání smlouvy?
„Přišli za mnou z vedení, že jsou se mnou spokojení. Ukázali mi smlouvu, ale ani jsem tomu nerozuměl, bylo to v maďarštině. Jen vím, že je na tři roky, od června do roku 2005. Žádné jiné nabídky jsem neměl, ani z ciziny, ani z domova, takže to bylo docela jednoduché.“

Rozmýšlel jste se?
„Poradil jsem se s rodinou, ale jsem tady spokojený, takže jsem podepsal.“

Jak vzpomínky budete mít na Slavii?
„Na sezónu, kdy jsme vyhráli titul, se nedá zapomenout. První roky byly super, přišel jsem a hned bylo první místo. Měli jsme super mančaft, na semifinále UEFY v Římě budu vzpomínat dlouho. Pak se mi ale z různých důvodů nedařilo, ale už se k tomu nechci vracet.“

Sledujete, jak si bývalí spoluhráči vedou?
„Jasně, mám českou televizi a teletext. Člověk se vždy nějak se svým působištěm sžije, nedá se to smazat. Takže sleduju Teplice a Slavii. A samozřejmě největšího rivala Spartu.“

Jak myslíte, že letos Slavia dopadne?
„Přeju klukům, aby skončili v lize čtvrtí a doufám, že se jim podaří porazit ve finále poháru Spartu, budu držet palce. Určitě se na zápas podívám.“

MAĎARSKO A FOTBAL

Fanoušci u nás toho moc o Dósze a tamním fotbalu nevědí…
„Liga se hraje dvakrát každý s každým na podzim a jednou na jaře. Pak se tabulka rozdělí na dvě šestky, první hraje o titul, druhá o sešup. Nechají se body ze základní části a hraje se pak jen jednou, to znamená pět utkání.“

A vy jste na tom jak?
„Skončili jsme šestí, teď jsme bohužel prohráli dvakrát za sebou. Takže na mistra můžeme zapomenout. Na jaře jsme zpočátku vyhrávali, pak jsme však prohráli s Ferencvárošem. V dalších třech kolech se nám moc nedařilo. Potom jsme vyhráli nad prvním MTK a zase to šlo. Jenže teď to zase za moc nestojí.“

Takže nahoru dolů.
„Dá se to tak říct.“

A co Evropa?
„Jedině přes domácí pohár. Jsme ve finále, utkáme se s předposledním Haladasem. Ale žádná sranda to nebude, na jaře nebyli špatní. Porazili například MTK budapešť.“

Jakým stylem Dósza hraje?
„Hrajeme v rozestavení 3-4-3, ale dostáváme hodně gólů. Máme sice aktivní skóre, ale jen o jednu branku. Fotbalisté tady nejsou špatní, ale chtělo by to víc disciplíny. Ale do toho já nemůžu mluvit.“

Jak se dorozumíváte se spoluhráči?
„Všelijak, maďarsky neumím. Hodně mi pomáhá František Kunzo, Slovák, který v Ujpesti působí už dva roky a dělá kapitána. Tlumočí nám i trenéra. Na podzim tu byl jiný kouč, který mluvil německy, a to já umím taky trochu, takže jsme se rukama nohama domluvili. Ale teď je to na Kunzovi.“

Nebylo by lepší naučit se maďarsky?
„Začal jsem už chodit, říkal jsem si, že když tu zůstanu tři roky, tak už bych do toho mohl šlápnout. Učitelka mi sdělila, že základy budou trvat asi rok. Tak jsem jí řekl děkuju, já myslel, že měsíc. Navíc jsem na jazyky blbej, takže mi to zabere určitě ještě rok navíc.“

Zpátky k fotbalu, jaká je vaše úloha v týmu?
„Hraju levého útočníka. A můj úkol? No, jak už to u útočníků bývá, mám střílet góly.“

Kolik jste jich zatím dal?
„Deset, vlastně devět, jeden mi v lize neuznali. A v poháru tři, z toho dva z penalty. Kdybych byl trochu větší hamoun, mohl jsem jich dát patnáct dvacet, ale já hodně nahrávám. Tady by vůbec neškodilo, kdyby se víc nahrávalo, hodně se hraje na sebe.“

Které branky si ceníte nejvíc?
„Když jsem vyrovnával na 1:1 v semifinále poháru v 60. minutě na Tatabanye. V prodloužení jsme sice dostali na 2:1, ale podařilo se nám srovnat a postoupit po penaltách. Hodně si cením i poslední desítky v rozstřelu v poháru s Ferencvárošem, dával jsem myslím na 5:2. Ale to jen kvůli tomu, že to bylo proti městskému rivalovi. Jinak to byla normální pentle.“

Jaká je vůbec úroveň maďarského fotbalu?
„Není špatná, určitě srovnatelná s českou ligou. U nás se ale víc brání, kdyby se tady nějaké mužstvo naučilo pořádně hru na čtyři obránce, určitě by slavilo úspěchy, jako třeba na podzim MTK, dařilo se jim. Vedli už asi o dvanáct bodů, ale na jaře jim to moc nešlo, takže se ten náskok smrsknul na čtyři body.“

V Budapešti se určitě hraje derby, s kým?
„Už jsem to zmiňoval, s Ferencvárošem. Je hrozně vyhecované, fanoušci jsou schopní zapomenout na čtyři prohrané zápasy, hlavně když vyhrajeme derby. Bývá plný stadión, celou dobu se fandí, v hledišti jsou ohňostroje. Teď jsme bohužel prohráli venku a rozebíralo se to ještě čtrnáct dní potom. Trenér dokonce výsledek rozebíral s příznivci na besedě.“

To má jedno utkání takovou váhu?
„Má, myslím, že je pro ně lepší, když vyhrajeme nad Ferencvárošem a skončíme v lize dole, než kdybychom udělali titul a neuspěli v derby. Lidi v Budapešti tím žijí, když jsme jeli ven, dvě hodiny před výkopem bylo už na ulicích plno fanoušků a plivali nám na autobus. To jsem zažil jen v Itálii se Slavií. Měli bychom mít ještě Ferencvároš doma, tak uvidíme, co naši fandové vymyslí.“

Dá se budapešťské derby srovnat s pražským?
„Upřímně řečeno, co se děje tady, jsem při žádném českém nezažil.“

Jací jsou vůbec fanoušci?
„Tady jsou téměř všechny zápasy v televizi, v pátek, v sobotu, neděli a třeba i v pondělí. Chodí proto jen pět šest tisíc lidí, ale i tak, všichni povzbuzují, ne jako u nás, kde fandí tři stovky lidí.“

Jak berou vás?
„Snad se mi daří, moc jim nerozumím, ale když jsme hráli naposledy s Videotonem doma, skandovali moje jméno, myslím, že mě mají rádi.“

BUDAPEŠŤ A CIVIL

Jaký je život v Budapešti?
„Já na velká města moc nejsem. Už když jsem byl ve Slavii, tak jsem jezdil do Plzně. Ale mám se dobře, nic mi neschází. Připadá mi, že místní lidi jsou takoví pohodovější než v Čechách.“

Jak to?
„Poznáte to už třeba v autě, každý vás pustí. Jsou trochu dál, životní úroveň je o něco vyšší než u nás.“

Kde bydlíte?
„Zatím v bytě, pod takovou pevností kousek od Dunaje. Je tady hezky, ale chceme se přestěhovat do domu, máme malou, tak aby si měla kde hrát. Budeme tady přeci jenom tři roky. Na stadión to máme pětadvacet minut autem, což by nevadilo, ale rád bych ten dům.“

Jak využíváte volný čas?
„Já nejraději sedím u televize, ale to se manželce moc nelíbí. Jezdím občas do města, když si chci něco koupit na sebe. Scházíme se i s Lubošem Kozlem a Radkem Slončíkem, bydlí spolu a s rodinami v jednom domě. A taky se kamarádíme s jednou českou rodinou, kterou manželka potkala v krámě. Zaslechla češtinu a seznámila se. Teď jsme zrovna u nich, je krásně a budeme grilovat kuře.“

Zmínil jste Luboše Kozla a Radka Slončíka, pomáhal jste jim po zimním přestupu?
„Řekl jsem jim, že když budou cokoliv potřebovat, můžou se na mě obrátit. Několikrát u mě zpočátku přespali. Ale s řečí pomáhá Fero Kunzo.“

Stává se vám, že vás poznávají lidé na ulici?
„Hned měsíc po přestupu mě poplácával po ramenou nějaký chlapík, když jsme se byli koupat. Tak jsem mu říkal, počkej měsíc, jestli ti to vydrží. Jinak občas mě někdo pozná, ale zatím to naštěstí byli fanoušci Ujpesti. Horší by bylo, kdybych potkal někoho z Ferencvároše a dostal ránu (smích).“

Nestýská se vám, jak často se vracíte domů?
„Z Budapešti to k nám není daleko, přeci jen nejsem na konci světa. Autem jsem v Čechách za pět hodin, letadlem to trvá hodinu. Jezdím domů docela často, takže je to v pohodě. A jak jsem říkal, je tady se mnou manželka, do Čech jezdí, jen když jsem na delším soustředění nebo třeba musí malá na očkování.“

BUDOUCNOST, PLÁNY A PŘESTUPY

Co byste chtěl s Dószou dosáhnout?
„No, bylo by pěkné vyhrát ligu. Ale jsem při zemi, když budu nastupovat v základní sestavě, půjde to mě i týmu, budu spokojený. Poslední roky jsem moc nehrál, ani ve Slavii, ani v Teplicích, takže jsem rád, že se mi zatím daří. Ale musím to zaklepat.“

Pomýšlíte ještě na nějaký přestup?
„Smlouva mi skončí v jednatřiceti, takže snad nebudu patřit do starého železa. Teď jsem někde zaslechl, že se o mě zajímá bundesligový Cottbus, ale můj manažer mi nic neřekl, takže tomu nechávám volný průběh. Kdyby se to povedlo, byl bych překvapený, ale asi bych šel, i kvůli jazyku.“

Myslíte, že se ještě vrátíte do ligy?
„Rád bych si ještě nejvyšší soutěž zahrál. Třeba za Plzeň, Slavia je už asi uzavřená kapitola. Ale teď jsem v Ujpesti, jsem spokojený, jak po životní stránce, tak po herní. Nestěžuju si.“

Vizitka Roberta Vágnera
Narozen: 12.5. 1974
Ligové starty: 203
Ligové starty za Slavii: 108
Ligové góly: 49
Ligové góly za Slavii: 28
Góly v evropských pohárech za Slavii: 8

S Robertem Vágnerem rozmlouval Saša Kliment.