|
Plzeňského útočníka Roberta Vágnera slávistické publikum dobře zná. Vždyť za červenobílé hrál pět let a je podepsaný pod největšími klubovými úspěchy novodobé historie. Odchovanec západočeského fotbalu se po působení v zahraničí vrátil na podzim do tuzemské nejvyšší soutěže a po letech znovu nastoupil na stadiónu Slavie v utkání, ve kterém červenobílí přišli o drahocenné body. Nezapomenutelný „Vagi” dokázal bavit diváky stejně jako rozhodovat zápasy. Tomuto hráči, který vyrůstal vedle Nedvěda, Šmicera, nebo Poborského, ale možná několikrát v kariéře chybělo i kousek štěstí, aby se posunul ještě o stupeň výš.
Ve Slavie jste hrál pět let. Jak vůbec vzpomínáte na celé toto své angažmá?
„Mám pěkné vzpomínky. Celkově to pro mě asi byly nejúspěšnější roky v kariéře, dostal jsem tu šanci hrát velký fotbal. Hned jak jsem přišel, jsme udělali mistrovský titul, hráli jsme semifinále Poháru UEFA, já byl spolu s Karlem Poborským nejlepším střelcem mužstva. Pak přišly i chvíle, kdy se nedařilo, ale to k fotbalu patří.”
Letos to bude od posledního slávistického titulu právě deset let. Čím to, že se červenobílým váš tehdejší úspěch nepodařilo zopakovat?
„Už deset let? Ten čas strašně letí. Tehdejší mužstvo ale bylo výjimečné, troufám si říci, že Slavia takové od té doby neměla. Když jsem tehdy přestoupil z Plzně, říkal jsem si, Vagi co tu děláš? Vždyť ve Slavii byla ohromná síla, snad 13 reprezentantů z A týmu a jednadvacítky, spousta osobností. Navíc tým byl skvěle poskládaný, tak se vám to prostě sejde jen jednou za iks let.”
V dalších sezónách se ve Slavii tolik nedařilo ani vám…
„Měl jsem ještě jednu sezónu, myslím 1998/1999, kdy jsem dal 12 gólů. Jenže jsme skončili až třetí, což byl neúspěch. Odchod do Teplic, který přišel o rok později byl asi logickým vyústěním. Nešlo mi to.”
Řada vašich spoluhráčů si skvělými výkony v mistrovské sezóně zajistila angažmá na západě, vaše cesta do zahraničí byla složitější…
„Byl jsem mladý, logicky měli přednost zasloužilejší hráči. Ven jsem se dostal až o několik let později, když jsem přestoupil do Ujpesti. Byl to risk, moc se mi tam nechtělo, hlavně kvůli řeči. Nakonec toho ale nelituji, vyhráli jsme Maďarský pohár a já díky svým výkonům dostal nabídku z Bundesligy.”
Českou ligu jste začínal hrát před více jak deseti lety. V čem se změnila a jak ji hodnotíte po půlročním působení v Plzni?
„Myslím, že je teď vidět míň osobností. Mezi útočníky se těžko hledá střelec, který by dal dvě sezóny po sobě 10-15 gólů v lize. Jen trochu lepší hráči odchází rychle ven, ale už ne do francouzských nebo německých klubů jako třeba po titulu v roce 1996. Souvisí to s celkovou finanční situací, před deseti lety bylo v lize více peněz.”
Jaký typ hráče vám vyhovuje jako partner do útoku?
„Těžko říci, nejsem vybíravý, dokážu vyjít skoro s každým. Vyhovuje mi, když mužstvo hraje kombinačně, do nohy. Když mi to obránci kopou na hlavu, moc toho neukážu. Ale klidně dejte vedle mě Kollera, ať to sklepává, a já už si to oběhám.”
Začátek vašeho současného plzeňského působení provázely zdravotní potíže. Jak to s vámi vypadá v současnosti?
„Po hodně dlouhé době jsem odmakal zase celou zimní přípravu. Nechci to zakřiknout, ale cítím se dobře, věřím že zvládnu odehrát celých devadesát minut a mužstvu budu prospěšný.”
Vaše smlouva s Plzní obsahuje i klauzuli o tom, že po skončení hráčské kariéry můžete v klubu pokračovat v jiné funkci. Táhne vás to k trénování?
„Nevím, ale asi spíš ne. (Smích). Jako Plzeňák bych místnímu fotbalu rád pomáhal dál, jak to se teprve bude řešit. Mám ještě rok a půl smlouvu, pokud zdraví dovolí, třeba budu hrát déle.”
Za Plzeň jste dal zatím letos pět branek a jste nejlepším střelcem mužstva. S jakými plány vzhlížíte k jaru?
„S Plzní bychom rádi byli ve středu tabulky. Osobně si žádné velké cíle nedávám, snad jen být zdravý a hrát. Nejsem typ kanonýra, spíš mě baví na góly přihrávat. Je to větší radost.”
Hdo
Osudové okamžiky Roberta Vágnera
1996 - Ve čtvrtfinále Poháru UEFA dává jeden z gólů AS Řím a pomáhá tak k historickému postupu do semifinále. V mistrovské sezóně přispěl Slavii v lize 11 góly.
1996 - Jednadvacetiletý útočník se s reprezentací připravuje na mistrovství Evropy. Trenér Uhrin na závěr soustředění oznamuje trojici hráčů, kteří na závěrečný turnaj nepojedou. Vágner je mezi nimi. Národní tým pak získává v Anglii stříbro, členy reprezentace si rozebírají evropské kluby.
1999 - Nezapomenutelným gólem rozhoduje na podzim derby proti Spartě. Dodnes se spekuluje, od jaké části těla se míč po Krejčíkově střele od Vágnera odrazil. „Bylo to hrudníkem,” dušuje se Vágner. A s úsměvem dodává: „Byl to nacvičený signál.”
2000 - Se Slavií ho dělí jen vteřiny od Ligy mistrů. V utkání se Šachťorem Doněck červenobílé srazí gól v poslední minutě. „Brána téhle soutěže zůstala pro mě stejně jako pro Slávii zakletá,” říká zlomeně Vágner, který si podobné zklamání zopakoval o čtyři troky později s Ferencvárosem Budapešť proti Spartě.
2002 - Vágner rozhoduje dvěma brankami finále Maďarského poháru, jeho Dósza Ujpest vítězí nad Haladasem po prodloužení 2:1. Skvělý výkon pomohl českému útočníkovi k přestupu do německého Cottbusu.
Vizitka Roberta Vágnera
Narozen: 12.5.1974
Ligové starty za Slavii: 108
Ligové góly za Slavii: 28
Góly v evropských pohárech za Slavii: 8
|
;)