|
S Karlem Zuskou se raději o nějakém faktu z historie Slavie nesázejte. Má totiž dokonalý přehled a mnohokrát o tom své přátele při podobných sázkách přesvědčil. V jeho archivu jsou zaznamenány všechny zápasy, které Slavia ve své dlouhé historii sehrála, nechybí sestavy, střelci branek a další podrobné historické údaje.
Jak jste se k práci archiváře Slavie vlastně dostal?
„Bylo to 2. února 1994 a slavil jsem své narozeniny. Právě ten den mne navštívil pan Krucký ze Slavie. Původně tu sháněl nějakého svého kamaráda, já jsem ale myslel, že mi jde gratulovat, tak jsem ho pozval na návštěvu, ukázal jsem mu svůj archiv. On řekl, že mne seznámí s panem Slavíkem, bývalým archivářem Slavie. Došlo na naše zajímavé setkání, porovnávali jsme svoje sbírky. Když pan Slavík v devadesáti letech zemřel, Slavia mne požádala, abych v práci archiváře pokračoval.”
Čím jste novou práci začal?
„Pečlivým studiem materiálů, které na Slavii byly. V ročence z roku 1946 bylo uvedeno, že archiv Slavie byl v roce 1934 uložen do zemského archivu a také že tam byly převedeny všechny poháry a trofeje. To mne přivedlo k myšlence, že archiv, o kterém se tradovalo, že shořel při požáru stadionu Slavie na Letné, nemusel být zničen. Napsal jsem dopis na ministerstvo vnitra, zda by bylo možné dopátrat, kde ty věci jsou. Asi po měsíci jsem dostal odpověď. V roce 1950 si vše vyzvedli nějací dva pánové. Byl tam dokonce soupis věcí, které si odnesli – vlajky, archiválie. Podařilo se nám dopátrat, kde to všechno je - v Praze 7, v tělocvičně u Studánky.”
To je přímo detektivní pátrání...co se s těmi předměty dělo dál?
„Všechny věci jsme převezli do Edenu a setřídili jsme je, vzal jsem si na to čtrnáct dnů dovolené. Daly se dohromady veškeré podklady, včetně těch, které prokázaly, že Slavia vznikla už 2.listopadu 1892. Všechny ostatní zdroje to pak potvrdily.”
Co tedy vlastně při požáru shořelo?
„Zničeny byly pouze jmenovité seznamy členů, obrazy a věci, které byly umístěny na chodbách.”
Jak vůbec k požáru došlo, to bylo během Pražského povstání?
„Ano, bylo to 6. května. Některé prameny uvádějí, že Němci zapálili tribunu proto, aby mohli ostřelovat Prahu, most na řece. Jenže když se tam podíváte - a já jsem tam několikrát byl a vím, kde tribuna stála - přijdete na to, že je to nesmysl. Tam odtud se děla zaměřovat nemohla. Já si myslím, že možná šlo o odplatu. V roce 1897 byla totiž Slavia nařčena z toho, že zapálila klubovnu německého klubu Regatta, byl z toho dlouhý soudní proces. Možná, že to bylo takhle.”
Jste odmalička slávistou?
„Když jsem byl malý, prohlížel jsem si u jednoho známého staré ročníky novin, vždycky se mi líbily červenobílé dresy. Četl jsem si o Pláničkovi a Bicanovi, oba byli mými vzory. Díky jim jsem se stal celoživotním slávistou. Na mé registraci v klubu přátel je rok 1965.”
Na kterém jste byl prvním zápase?
„Já jsem v letech 54-58 chodil v Praze na průmyslovku. Slavia sice v roce 53 otevírala stadion v Edenu, ale tehdy tam ještě nebyl dobrý trávník, jíl nepropouštěl vodu a trávník odumřel. Takže se hrálo na Spartě. Já jsem poprvé byl na zápase na jaře 54. Hrálo se tehdy v bílých dresech nebo červených s modrým pruhem a nápisem DSO – Dobrovolná sportovní organizace. Tehdy hráli fotbalisté jako Hubálek, Ipser, Fiktus. Od té doby jsem chodil pravidelně a chodím dodnes. Se Slavií jsem byl i na mnoha pohárových zápasech v zahraničí.”
Takže jste zažil jenom jeden titul...
„Já jsem se narodil v roce 1940, takže jsem ještě zažil ten poválečný titul v roce 1946, ale v hledišti vlastně jen ten jeden v roce 1996. Snad se ještě nějakého dočkám.”
Kolik těch titulů vlastně Slavia má, čtrnáct nebo patnáct?
„Patnáct. Statistici požádali ČMFS o uznání titulů před rokem 1925. Uznány byly jenom ty, při kterých hráli vítězové žup o titul. Byl nám přiznán titul z roku 1913. Slavia ještě vyhrála válečné mistrovství v roce 1915, v roce 1918 jsme byli před Spartou, ale souboj o titul se s moravským vítězem nehrál, tehdy jsme ještě možná o jeden titul přišli. Ještě jsme se snažili rozporovat rok 1948-1949. Slavia po podzimu vedla ligu, ale ta byla ukončena a přešlo se na sovětský vzor jaro-podzim. Podzim uznán nebyl, jen Bican byl vyhlášen nejlepším střelcem. Přesto nám byl uznán titul z roku 1913, já jsem v to ani nedoufal.”
Jak vypadá archiv Slavie?
„Oficiální archiv je umístěn ve sklepních prostorech v Edenu u házenkářské haly. Můj vlastní vypadá tak, že z každého roku mám referát a sestavy ze všech zápasů.”
Volají vám často novináři, abyste jim pomohl něco zjistit?
„Volají, většinou jsem schopen během deseti minut najít, kdy se utkání hrálo a kdo dal branky. Spolupracuji s Hattrickem, s bratry Šálkovými. Většinou přijdou s nějakým ”špekem”, to pak ale potřebuji tak půl dne, abych to našel. Někdy telefonují i hráči, naposledy Dušan Herda.”
Už jste se někdy s někým vsadil, že něco víte přesněji?
„Nejvíc jsem si „vydělal“ na tom, kdy vlastně přišel do Slavie Bican.Všichni vědí, že Slavia vyhrála v roce 1938 Středoevropský pohár a Bican byl velkou osobností. Takže každý hned řekne 38. Jenže on přišel do Prahy z Vídně už o rok dřív, nesměl ale hrát. Pobíral plat, trénoval, ale nenastupoval. Rakouský svaz mu nedal povolení, proto se objevil na hřišti až v srpnu 1937 na Kladně, prohráli jsme 0:1. Sázky jsem opravdu vyhrál, ale nebylo to samozřejmě nic velkého - nejčastěji to bylo jen o pivo.”
Jaké období z historie máte nejraději?
„Jsem staromilec, pro mě je nejhezčí to období, kdy ještě hráli Plánička, Ženíšek, Puč, Čambal, Vodička, Svoboda.. třicátá léta, i to další období po příchodu Bicana a Kopeckého, tehdy jsme byli na vrcholu. Nejhorší bylo období na začátku šedesátých let, kdy jsme hráli druhou ligu, to byl úpadek. Když se to pak zachránilo v zápase s Plzní, tak přišlo období euforie, vznikaly odbory přátel, ke Slavii se hlásili lidé z celé republiky. Takové nadšení už bohužel není.”
Co všechno vlastně sbíráte?
„Vlastně všechno, co se týká Slavie, vlajek mám snad tisíc. Chci si v tom udělat pořádek, nechám si jen věci, které se týkají přímo Slavie.”
Vídáte se s ostatními archiváři jiných klubů?
„S panem Borečkem ze Sparty si vzájemně pomáháme, to tak funguje i s ostatními. Navzájem si při hledání informací vyjdeme vstříc.
”
Na který zápas se vzpomíná nejhůř?
„V roce 1966, když Bedřich Tesař nedal penaltu s Interem. Nám tehdy stačil bod a byli jsme mistři, Inter pak penaltu proměnil a my skončili až třetí. No a pak na domácí zápas se Šachťorem, kdy jsme přišli o ligu mistrů.”
A na který naopak vzpomínáte nejraději?
„To asi vždycky, když porazíme Spartu. Když to dopadne jinak, mám pak spoustu telefonátů od kamarádů, ale to určitě znáte taky. Kolikrát si člověk listuje v archivu, na řadu těch zápasů si vzpomene, vybaví se hodně krásných branek.”
Co všechno si pamatujete? Nemáte toho přece jenom plnou hlavu?
„Základní motto je: nemusím to vědět, ale vím, kde to najdu. Mám notýsek, kde mám základní přehledy – všechny kapitány, trenéry, nejlepší střelce, předsedy klubů, výsledky derby, kdo hrál nejčastěji v lize...”
Kdo to byl?
„Veselý 404 zápasů, Kopecký 305, Karel Jarolím 248...vidíte současný trenér je třetí. Ligové branky ve Slavii: Bican 417...Je zajímavé, že Bican nemá nejlepší koeficient, tedy počet branek na počet utkání. To je první Košek 2, 697, Bican má 1,824. Ale Bican to měl mnohem těžší. Za Koška se hrálo i s pěti útočníky, když přešli přes zálohu, tak to na ně byli dva obránci. Dneska uteče někdo na křídle a má proti sobě čtyři hráče. Tolik branek už nikdy padat nebude.” Najde archiv sídlo na novém stadiónu?
„Už jsme se s panem Leškou bavili o tom, že je potřeba připravovat poháry a další věci pro síň slávy. Některé poháry budou muset být renovovány. Uvidíme, jaké se podaří získat prostory, těch pohárů je téměř tisíc pět set. Budou s tím starosti, ale já se na ně těším.”
text a fotografie: Ondřej Zlámal
 
|
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)
;)